Myš Lenka

Jedním z nečekaných dopadů epidemie koronaviru na můj osobní život byl přechod od občasného, naivně rekreačního plácání na rybníce na paddleboardu, kdysi pořízeném za firemní benefit body, k cílenému sjíždění českých vodních toků.

Zapomeňme tedy na indolentní dobroděje v horních patrech politiky a zaměřme se na praktické možnosti.

Začal by asi v tzv. sociální sféře. Přínosné začátky sociálního státu, jak jsou patrné ve Fuggerei v německém Augsburgu, a ještě lépe uchopitelné na úrovni státu v Bismarckově pojetí, nám v rozvinuté západní Evropě (a v této oblasti se k Evropě hlásit rozhodně můžeme) zbytněly do stavu, kdy se občan dožaduje práv, aniž chápe své povinnosti a už vůbec nerozumí tomu, jak ke svým výhodám přišel.

Abychom si rozuměli: nejsem nijak proti pomoci státu svým občanům a jsem dalek oceňování arogance úřední moci, která si neuvědomuje, z čeho je placena, ani nechápe svou roli jako službu poplatníkům. Netoužím po vícerychlostní obsluze vícepřispívajícím, byť se mezi ně řadím a fronty na úřadech, které mi brání vydělávat (a tedy odvádět právě obsluhujícím úředníkům více) mne přivádějí k nepříčetnosti. Ale každému, co jeho jest.

Člověk spadne do sociální záchranné sítě ani neví jak. Nemoc, nehoda, složitá životní situace, boží trest - pojmenujte si to, jak chcete - a jste tam.

Dávky mají pomoci překlenout těžké životní období a vrátit se s co nejmenším dopadem pro postiženého a jeho rodinu. Tak to bylo myšleno Bismarckem i vzájmenými zajišťovacími spolky dělníků. To, co se děje dnes je výsměch, který navíc plodí lidi, kteří záchrannou síť nepoužijí k odrazu zpět, nýbrž se v ní válejí jako boží hovádko a "vychovávají" další generaci podobně uvažujících povalečů.

Nemusí se dařit měsíc, půl roku, rok, s těžkou nemocí to může trvat léta, ALE: Hledáš práci? Pracuješ alespoň pro komunitu? Chodí děti do školy? Vozíš se sanitou do nemocnice namísto taxíku? Hostili Tě na záchytce? Zákonné zdravotní prohlídky absolvuješ? Všichni z rodiny zákonně očkováni? 

A co se výše dávek týče: dávky tu nejsou od toho, aby jejich uživatelé dosáhli na průměrný plat a průměrný živitní standard. Pak není o co usilovat, o čem snít, k čemu se upínat. "A bez snů a tužeb nelze vzhlížet ke hvězdám". 

Ještě na okraj - rozhodně žádné úlevy pro lidi, kteří se zadluží kvůli nákupu nesmyslů na Vánoce, dovolené v Turecku nebo koupi nového telefonu od Apple. Žádných 20% oddlužení - zaplatit pěkně celou částku a to včetně běžného bankovního úroku na úrovni úroku hypotéčního (tím se zbavíme vyžírků s lichvářskými nápady a exekučních agentur - nevyplatí se to). Vychovávat bandu nezodpovědných blbců odpouštěním jejich hříchů není cílem společnosti. Finančně odpouštět je třeba lidem, kteří dluhem řešili nouzi (záplavy, požáry, nemoc), nikoli těm, kdo zapůjčenou částku "projezdili na kolotoči".

Moje paní má ve zvyku pracovní stres vychodit, já ho vyjíždím na kole. Na stres z veřejného života jsem dosud nenalezl recept. Svého času jsem sjížděl vybrané stati "České Sody", vzpomínal na "Pupákovy politické promluvy" blahé paměti Š&G, připomínal si pozdější Šimkovy pokusy s BuBulínou a naslouchal protagonistům Radošínského naivného divadla. V poslední době

Milna (Brac) – Stari Grad (Hvar)

Z Milny jsme vyrazili vcelku časně, ještě jsme stačili nalítat z kvadroptéry, nakoupit zásoby, obejít městečko a pak už byl hic k nesnesení, takže na moře.

Stari Grad (Hvar) – zatoka (Brac) – zatoka Ringo (Hvar)

Včera nám přišlo líto, že jsme nekotvili u mola, ke dnešku už víme, že je to vlastně jedno (teda až na to, že jsme nemohli dobíjet elektriku a nabrat vodu). Stari Grad je kouzelné městečko, ale infrastrukturu pro lodi nemá vlastně žádnou.

 Split – Marina

Drahá nedala jinak, než že mi musí ukázat Split za dne bez všech turistů – tak jsme v 6 ráno vyrazili. Viděli jsme Diokleciánův palác, údržbu městské zeleně, bar plný sudů s Haribem, kde včera děti prožily nezapomenutelný večer, ranní otevírání tržnice, místo, odkud si převozník

Zátoka Ringo (Hvar) – Split (pevnina)

Po noci jak na houpačce jsme se vzbudili do krásného rána a po dojedení zbytků a natvrdlého chleba jsme jako první opustili zátoku s pohostinným restaurantem. Na moři zase foukalo a cesta na Brač

150809 Trogir-Milna

Konečně jsme se spustili na vodu a směřujeme ke přístavu Milna.

 150808 Trogir

Čekáme na loď. Dlouhou chvíli si krátíme koupáním v moři, spánkem po jednotlivcích,

ve skupinách

150807 Trogir

Znovu tedy všem srdečné pozdravy,

Letos podruhé využíváme formy blogu pro informování především příbuzných a přátel o našich cestách.

Jak vy všichni, co spolu chodíme, víte, plán zněl vyrazit