Stari Grad (Hvar) – zatoka (Brac) – zatoka Ringo (Hvar)
Včera nám přišlo líto, že jsme nekotvili u mola, ke dnešku už víme, že je to vlastně jedno (teda až na to, že jsme nemohli dobíjet elektriku a nabrat vodu). Stari Grad je kouzelné městečko, ale infrastrukturu pro lodi nemá vlastně žádnou. I ta marína je vlastně v unimobuňce u letního kina. Sehnal jsme kit na lepení a vyrazili vstříc větru a oblačnosti. Na otevřeném moři se loď začala chovat jako janek a členové posádky to neprožívali s potěšením. Kapitán naštěstí není sebevrah a tak směřoval loď zpět na Brač, kde bylo jasno – a tak jsme přežili. Nebudeme rozebírat kdo jakým způsobem.
Našli jsme krásnou zátoku pro vodní hrátky, všichni si to užili a nastala otázka, co dál – jsme mimo itinerář.
Navíc bylo třeba zavolat a zrušit rezervaci ve vyhlášeném restaurantu Konoba Ringo na Hvaru. Kapitán tam zavolal a rozhodl, že tam přeci jen dojedeme. Dojeli jsme, obsadili rezervovanou bóji, vykoupali, osušili, převlékli a nastoupili ke stravování.
Byl to skutečně zážitek (teda ne pro Aňu a Ondru, kteří skončili na "svinskem kutletu", jak to nazvali místní), ale my ostatní jsme si dali chobotničí salát, tuňácké carpaccio, ančovičky na slano a krevetky jako předkrm. Hlavní chod se sestával ze 3kg různých ryb – a nedojedli jsme.
Drobotina se bavila u vchodu od moře, kde místní děd vyvrhoval ryby - bylo na co koukat.
Rezervace večeře i bóje znamenala, že jsme v zálivu zůstávali až do rána – co jsme ušetřili na maríně, to jsme "prožrali". Ačkoli se hladina zdála klidná, pěkně jsme se pohoupali; nevím co na tom uhoupávání v kočárku děti mají...