Myš Lenka

Jedním z nečekaných dopadů epidemie koronaviru na můj osobní život byl přechod od občasného, naivně rekreačního plácání na rybníce na paddleboardu, kdysi pořízeném za firemní benefit body, k cílenému sjíždění českých vodních toků.

Pro ty, kdo si to už nepamatují, Corona v roce na naše území dorazila počátkem března 2020 s americkou turistkou asijského původu, 10 dní jsme pak s napětím sledovali soudy nakaženého taxikáře, zatímco z nakažené Itálie ve velkém přijížděli lyžující turisté a přiváželi nálož, pod jejíž tíhou došlo 14. března 2020 k ukončení zimní sezóny na českých horách, a pak jsme se v tom plácali až do června s podomácku šitými rouškami na čenichu. Děti v distanční výuce, dospělí v počínajících karanténách, home office a s Tečkou v mobilu, všichni pak ve stínu sporů antivaxerské aktivistické menšiny s fešákem Primulou a mlčící většinou za jeho zády. Ani léto nebylo ideální, restaurace, ubytování, hromadné dopravní prostředky, ordinace, a vlastně všechny vnitřní prostory byly teď přístupné jen s povinnými FFP2 + prostředky chránícími horní cesty dýchací. Turistický ruch podstatně oslabil, zahraniční turisté se nedostavovali, hoteliéři kleli, restauratéři lomili rukama a z Prahy se stalo město duchů...

V takové požehnané atmosféře připomínající výlet saudskoarabských žen do pouště se, pravda, člověku nechce jezdit v kolektivu anonymních tváří do opuštěných rekreačních zařízení nabízejících množství nečekaných restrikcí. A byť jsme našli způsob, jak se s přáteli bezpečně sejít a nedostatkem pohybu jsme díky běžně provozované individuální turistice, bruslení a cyklistice také netrpěli – kam a jak vyrazit, aby člověk neprovokoval, nestal se zbytečně přenašečem nebo virulentní náloží pro své blízké...

A tak jsem v pandemií požehnaných květnových dnech, když už slunko připalovalo a já si připravoval paddleboard na první tohoroční jízdu po rybníku uvědomil, že bych se nemusel hnát autem dvacet kilometrů, ale mohl bych přenést složené prkno jen k Labi. Té myšlence jsem věnoval nejednu další chvilku. Přeci jenom už stabilně udržím ve vzpřímené poloze, pod hladinou neztrácím hlavu, ale jenom drobné předměty, do živlu padám inteligentně bez zlomenin a otřesů. Navíc mám ověřeno, že pádlo, loď i příslušenství plove, i když zrovna překonávám Ježíšovy pokusy s chůzí po vodě.

A tak vznikl pozoruhodný plán, sjet v tom prvním Covidovém roce řeku Labe. Pěkně na etapy, přes prázdniny, aby člověk měl jistou volnost a časovou flexibilitu, ale aby měl projekt začátek u pramene a konec v Hřensku – protože Němci mě stejně kvůli epidemicky zavřeným hranicím nikam dál nepustí.

Přípravy, úvahy, vybavení

Už od počátku jsem věděl, že nechci a nemůžu jet celou řeku v kuse. Chodím/ jezdím na kole/ bruslích/ trikke/ lyžích/ tahá mě kite, ale tohle je úplně jiný pohyb. Dovolená je jedna část problému, ale nebyl jsem si hlavně jist, jak bych tahal vybavení na všechny dny, co by tomu řekly ruce i nohy, zda vydrží vybavení a jestli jsem si vůbec neukousnul moc veliký krajíc. Shodou okolností jsem si období Lockdownu přečetl pojednání předjezdce, který se vypravil z Jaroměře do Hamburku (jistě stále k nalezení na Paddleboardí cest/...) a uklidnilo mě, že nejsem jediný takový blázen.

Strávil jsem nezapomenutelné chvilky při plánování 20-50km úseků, které by dávaly logistický smysl – tedy abych měl šanci dopravit se v rozumném čase na určité místo, urazil daný úsek a zase se z místa dojezdu nějak logicky dostal domů. Tím, že se jednalo o první takovou výpravu, nebyl jsem si jistý ani vybavením. Naivně jsem se domníval, že jednodenní výprava bude jednoduchá na sbalení potřebného vybavení – ať už se jedná o občerstvení, ošacení nebo záznamová zařízení. Retrospektivně přiznávám, že to tak skutečně bylo jednodušší, ale zároveň připouštím, že správně sbaleno na celý turnus by člověku ubralo mnoho ranní nespavosti, nehledě na uspořený čas na přesuny... Na druhé straně, do každé další etapy jsem přicházel lépe připraven – měl jsem možnost v mezidobí zpřesnit a doplnit vybavení a provést nezbytnou údržbu, opravy nebo nákupy. Že si člověk taky odpočine, o tom není sporu...

Neměl jsem představy o udržitelné rychlosti plavby, dvouhodinové šplouchání v rybníku se s 10 hodinami na "voleji" nedá srovnávat. Zkušenosti z kajaku nebo kanoe jsou užitečné, ale paddleboard má svoje specifika. Například takový praktický sud z kanoe na paddleboardu nepůsobí dobře.

Pro zájemce o tuto formu cestování v jednodenním režimu dálkové plavby přikládám tedy seznam toho, co je třeba s sebou:

·        Paddleboard, jak jste jej koupili – tedy vlastní prkno, pádlo, pumpu, přepravní pytel

·        Rezervní pádlo (jak jsem zjistil hned na první PB etapě), rezervní flosnu; (sada na lepení na jednodenní výlety je asi zbytečná – než to opravíte a uschne to, bude člověk stejně balit. Na turnus bez toho ale snad ani nevyjíždějte). Počítejte s tím, že výrobci pádel neuvažují o to, že by snad pádlo mělo být dlouhodobě namáháno ve vodě – takže se po pár hodinách práce rozpadá... Viz Labe. Etapa 06: 20-Jul-/...

·        UV triko s dlouhým rukávem, alespoň ¾ kraťasy – spálené jsou ruce a lýtka (případně stehna) už za slunečného dopoledne – zbytek cesty si pak sprostě nadáváte a k večeru nacházíte na exponovaných místech i puchýřky. Nezdá se to, ale na vodě je výrazně chladněji než na břehu a než si uvědomíte, že je třeba znovu se namáznout, nepomůže vám už ani trojka hliníkový plech...

·        Šátek (odvádí pot, chrání proti slunci) nebo pásku (vypadá určitě víc sexy, odvádí pot), oba ochranné prostředky po celodenním použití jasně ukážou, kde a jak jste se opálili.

·        Boty do vody – osvědčila se mi pásková treková obuv (Intersport) – hřeje to víc než neopren, podrážka je pevnější a vydrží celou sezónu do sucha i do vodičky.

·        Cyklorukavice nebo Fitness rukavice – my, kdo nepracujeme denně s krumpáčem a lopatou si umíme přivodit, otlaky, puchýře a odřeniny překvapivě rychle. Děvče nebo jinoch po 5 km v tempu začínají přemýšlet, proč vlastně raději nešli do kina v nákupním centru...

·        Brýle proti slunku UV 400

·        Koňadru (provaz alespoň 5-7m dlouhý přivázaný ideálně k zadnímu oku)

·        Vodotěsný aparát (pracuju s aparáty Sony AV200 s dálkovým ovládáním ve vodním pouzdře, Nikon AW300 s hrudním popruhem, s mobilním telefonem ve vodotěsném foto pouzdru) a adaptivní gorila stativ s "gumicukem" pro připevnění k tělesu PB a teleskopickým nástavcem, aby nebylo vše foceno z žabí perspektivy

·        GPS logger, protože jinak vám to nikdo neuvěří (až to dojedete, nebudete tomu chtít věřit ani vy sami...) – používám Garmin Trex nebo Garmin Fenix

·        2x 2l lahev s pitím (je překvapivě snadné o takovou láhev přijít – zejména na divoké vodě, při překonávání jezů a zdymadel a už se mi i stalo, že selhalo víčko...)

·        20l-30l vodotěsný pytel a do něj

o   Potraviny: 1-2 protein bar, 1-2 reseal sáčky s ořech mixem 200g, salát k krabičce 250g /ideálně Mexiko, středomořský těstovinový nebo něco podobného s misce z alobalu, kterou lze následně sešlápnout a odvézt ve stavu placatém. Nákup v Lidlu za 10 min

o   Extra 2l vodotěsný pytel a do něj peníze, doklady, klíče a všechno, co rozhodně nechcete namočit

o   Malý ručníček, není od věci cyklistická větrovka a kalhoty (ve složeném stavu 2 úhledné balíčky)

o   Extra boty, ponožky, triko a kraťasy ve zvláštní igelitce nebo reseal sáčku >> není nad to na konci cesty se obléci do suchého, zvlášť jestli jste tam párkrát hupli a slunko není zrovna v sušičkovém módu... Zejména tedy oceníte ony pověstné "nohy v teple".

Příprava

Přátelé, je na čase si přiznat, že žádný učený ani připravený z nebe nespadl. Představa, že si přinesu krásné nové prkno z obchodu, stoupnu si na něj a svištím po vodní ploše – zpravidla nefunguje ani u nás středoevropských suchozemců na hladké vodní nádrži, a už vůbec se novic nebude s prknem kamarádit na radostně se vlnící mořské hladině.

Asi úplně nezáleží na tom, kolik peněz za tu věc utratíte. Pro ten zážitek stačí turistické prkno z Lidlu za pět tisíc, hlavně aby mělo:

·        odpovídající nosnost – pro běžného smrtelníka stačí nosnost 130kg (zpravidla hmotnost jezdce + 40kg >> aby se to nepotopilo, protože pak je odpor vody příliš veliký na to, aby měl člověk potěšení z ujetých kilometrů),

·        pro začátečníka je lepší šířka kolem 75-80cm, prkno sice není tak rychlé, ale je stabilní

·        délka prken pro dospělé začíná kolem 11' (muži)/ 10' (ženy), dětská prkna jsou tu od 9'

·        prkno o takové specifikaci běžného sportovníka unese, zároveň se při přenosu nádobíčka přes jez nestrhá a v zabaleném stavu se vejde i do CityGo.

Úvahy o počtu flosen (to jsou taková ta kormidýlka), úloze kýlu (dražší modely opravdu mají náznak kýlu a zkušený jezdec může ocenit stabilitu zařízení), počtu oček, když jsou vepředu alespoň 4, umístění a ukotvení flosny na tělese hlavního plováku – můžete směle pustit z hlavy. Když bude v setu pádlo, pumpa a přepravní batoh, můžete se s klidem pustit do úvahy o pobytu na vodě.

No, a když už provedete nákup, a jste odhodláni k nejsmělejším činům, zajeďte k nejbližší vodní nádrži, oblečte se do plavek, pomodlete se nafoukněte tu obludu, složte pádlo a zaklekněte do na prkno.

(poznámka: Abyste nebyli za úplné pitomce jako svého času já, upozorňuji na specifikum vysokotlakého ventilu na PB. Stisknutím středového šroubu a pootočením o 90 stupňů zajišťujete utěsnění nebo uvolnění ventilu. Když jsem prkno poprvé nafukoval, tohle tajemství jsem neznal a nebyl jsem schopen prkno nafouknout – než jsem ventil ucpal, ozvalo se mocné zasyčení a natlakované prkno "zrohlíkovatělo". Naštěstí se nade mnou, neznámým zpoceným blbcem, ustrnul zkušenější kolemjdoucí a do věci mne zasvětil. Ještěže tak, představuji si, jak bych pak chtěl prkno vypouštět, asi by došlo na nože...)

Kdo je schopen přejít po kladině a nemá panickou hrůzu z utopení trvalé, mohl by pohyb na prkně vkleče zvládnout během krátké chvilky, a to i s přehazování pádla ze strany na stranu a se správným úchopem horní ruky na "T" – ta mladá dáma na obrázku to dělá opravdu dobře, dokonce se zdá, že list ukazuje obrázkem dopředu. No a pak je na osobní odvaze každého budoucího cestovatele, aby povstal a pokusil se o totéž ve stabilně vertikální poloze. Nebojte se, zvládne to každé malé dítě, protože se padá do sice studeného a vlhkého – ale měkkého (jenom blbec provádí nácvik s flosnou drhnoucí o dno).

Zkuste to několik dní po sobě, abyste dostali jistotu a nebudili se ráno před výkonem hrůzou. Časem zjistíte, že pádlo v záběru je nejlepší kamarád, o kterého se lze opřít a že je na vodě opravdu pěkně.

První zkušební trasa

První říční dobrodružství nechť je co nejblíž bydliště s dobrou dostupností domácího prostředí, úsek cca 10km, ať je to pokud možno "volej" s alespoň jedním jezem nebo zdymadlem. Tak si vyzkoušíte opravdu všechno. Na Labi takový terén naleznete trase mezi Hradcem Králové a Přeloučí a pak od Chvaletic po Střekov. Vltava je takto "volejovitě" splavná od Českých Budějovic až po Vraňany. Ostatní české řeky tento luxus nabízejí pouze a jenom nad jezy (zdymadla jsou mimo Labe a Vltavu jen na plavebních kanálech – Baťův kanál na Moravě) a tam zase bude poněkud problematické dosáhnout 10km trasy – to už je lepší najít vodní nádrž a jezdit dokola kolem... 

Pro první kroky se vyhněte peřejím, vírům, kamenodromům a specialitkám jako je např. vodní bludištěm zvané Semínský akvadukt na Opatovickém kanálu na Labi.

Vyzkoušejte si pohyb na prkně, obraty, přistání, nastoupení a vystoupení z PB, vedení lodi na koňadře, občerstvení na lodi, focení a natáčení a vůbec všechno, co budete na vodě potřebovat.

Prkno prověří vaší fyzickou zdatnost. Nejde jen o ruce, jak by se mohlo zdát. Po hodině se ozvou nohy (stehna, lýtka, plosky, paty), dlaně (a to zejména pro kancelářské odvážlivce bez rukavic) a po další hodině i příčné břišní svaly, protože střed těla při mocných záběrech, kdy se voda pod přídí radostně rozstřikuje, tu namáháme velmi usilovně.

Pokročilá jízda spočívá v náklonech prkna prostřednictvím změny těžiště, což pomáhá hlubšímu záběru pádla, směrovému držení plavidla a nakonec i náklonu kolmice flosny – což se hodí při nízkém stavu vody.

Není od věci se seznámit s pravidly vodního provozu (např. na stránkách Plavební správy: Výběr zkoušky (sp/...), protože zejména na Labi a Vltavě se seznámíte s mnohými vodními návěštími a není dobré být za neznalé jelito, nechápat, kde je naše místo při vyhýbání, ve zdymadle, anebo se připlést z neznalosti do cesty motorovým člunům nebo turistickému plavidlu.

A pak už si vyberte řeku a jedem. Pro inspiraci přidávám svoje ověřené trasy.