150808 Trogir
Čekáme na loď. Dlouhou chvíli si krátíme koupáním v moři, spánkem po jednotlivcích,
ve skupinách
i štafetově, konzumací zmrzliny a posledních zásob z domova, v mém případě pak hledáním sluchátek, pouzdra na kameru, Ániných bot, atd. Jednu chvilku jsem začal mít pocit, že se na mě zbytek posádky domluvil a cíleně mi schovává věci, aby zjistili, kdy vybouchnu, ale na přímý dotaz přišla dotčená záporná odpověď – no a pak se začaly věci nacházet, tak to snad zažehnáme.
Poněkud rozladěni jsme z maríny. Zatímco před dvěma lety v Murteru všechno fungovalo; vozíky, přesuny vybavení, úprava lodi, tady je to velká honěná a člověk si příjde spíš jak v Egyptě s tím věčným voláním o bakšiš. Navíc jsou v maríně suverénně nejvyšší ceny zboží a služeb, evidentně chce mít investor všechny prachy co nejdřív doma...
No ale už jsme v lodi, prvně jsme na palubě uvařili, obsadili jsme všechny kajuty a až se vyspíme, vyplujeme!
