14. července
Dnes jsem nedostál své cestovatelské pověsti, pošmourné ráno mě neinspirovalo k cestě busem přes celý ostrov na poslední památku, která by snad stála za shlédnutí, tedy Blue Grotto. Podle dostupných informací modrá je modrá jen když je venku jasno, dále aby z toho něco bylo, musí člověk skutečně do jeskyně, a co si budeme povídat – odhlédneme od ceny a zbude nám mrak turistů čekajících na loď, co je zaveze "do díry". Plavání do jeskyně by byla vítaná možnost, ale to je na extra životní pojistku – nikdy nevíš, kdy Ti přes hlavu přejede rychločlun. Takže – tady je alespoň obrázek.
Namísto toho jsem zašel na pláž a před zraky několika nevěřících diváků skočil v do vody pod zamračenou oblohou. Bylo mi pocitově chladněji (a možná to tak i objektivně bylo, když mi nepražilo slunce do zad), takže jsme svoje plavecké extempore ukončil už po hodině, a nikoli po dvou, jak je mým dobrým zvykem.
Mladého Francouze jsem zaujal natolik, že mě přišel požádat o cigaretu hned po přistání. Zcela jsem jej konsternoval, když jsem na otázku "Nemáš náhodou cigaretu" odpověděl "dosud jsem ji nikdy neměl" a začal mi vysvětlovat strasti abstinenčních příznaků. K takové diagnóze se dopracoval ve věku zralých 17 let ...
Malá dáma přinesla dnes radostnou novinu, že se za ní stavil dohlížitel a nabídnul jí, že bude moci na náklady ETI osedlat vodní skútr při čtvrtečním volné programu. Jsem rád, že moje dnešní korespondence se školou posunuje věci někam dál, zdejší realita mě nicméně přiměje uvěřit slibu, až se děvče rozesmáté vrátí z akce (a tuhle jí budu i závidět). Zkusím jí vybavit vodní kamerou, abychom tu akci měli z první ruky, no ni?
Velká i malá vypadaly dnes nějak zdrchaně a tvářily se, že by se nejraději svalily na pelest. Já je v tom horku dostatečně obdivuji, že vůbec někam vyrazily. Tentokrát to bylo na jih do rybářských městeček Marsaxlokk a Birzebugga, kde se nachází maltský námořní kontejnerový přístav.
Jak to lakonicky podala malá dáma: "Všude samá ryba!" – inu, co taky v rybářských vískách čekat, že? Domů se vrátily zcela zdrchané a lehce rozčilené. Duševní nerovnováhu způsobil fakt, že přes opakované dotazy (na Gozu jsem byl očitým svědkem) jí autobusoví dispečeři tvrdili, že lítačka bude platit do půlnoci sedmého dne od aktivace. Neplatila. Po půl čtvrté bylo odpískáno a děvčata si musela další jízdné zaplatit.
Byli jsme pozváni na večeři k domácím a to včetně mne – a moc jsem si to užil. Curry s rýží jsem už jedl na mnoho způsobů, ale zdejší verze byla pozoruhodná. Řečeno s klasikem "Kdo by to byl řekl, že curry s chutney, jogurtem, banány a praženými buráky vytvoří tak zajímavý chuťový oblouk? Atonální – ale promyšleně...". Když na nás pak Marita vyrazila s karamelovým dortem na základu z cheese cake, už jsem tušil, že si cestu domů budu muset trochu prodloužit, abych vůbec usnul...
Po cestě domů mě před gentleman clubem schvátilo nějaké rozmarné děvče s dotazem, zda bych s ním nezašel na skleničku do místního podniku. Nezašel, vážení přátelé, ještě by mě v kombinaci s tou Maritinou sladkou tečkou v tomto pokročilém věku v důsledku nečekané noční šichty mohla skolit nějaká náhlá příhoda ;-).