8. července
Včera jsem šel spát proti všem předpokladům vcelku pozdě. Malá dáma měla plánovaný příjezd na deset večer, a z toho prostého důvodu se má drahá po příchodu z pláží a od domácích zašla schovat do mého kapesního apartmá, abychom se dočkali spolu. Na místo srazu jsem dorazil v 9:45, pak v 10:05, pak v 10:20 – a pořád nic. Dívka telefon nebrala, to ona nemá ve zvyku, a tak jsme vyrazili k domácím, jestli ona tam, liška podšitá, nedorazila... Nedorazila.
Teď už začali malinko šílet i domácí (těch útěšných slov plných násilí na turistkách, co si vyslechla matka nezvěstné, by porazilo i silnější náturu) a já jsem v 11:15 po cestě k sobě narazil na poněkud vykolejenou dcerušku. Chvilku jsem jí sděloval svůj názor na němý telefon, ale reakce se nekonala a neustálé pofňukávání nebralo konce. Na krádež ani násilný čin to nevypadalo, za chvíli jel kolem pan domácí – a odvezl si ji domů.
Obě děvčata měla ze shledání takovou radost, že mi volala až za drahnou chvíli – a co se vlastně stalo?
Malá dáma se napsala na Beach volejbalovou aktivitu, kam je měly pobrat autobusy. Nebylo se kam vejít a dívka se dostala až do následně přistaveného stroje – na pláž dorazila se 45 minutovým zpožděním – a to, myslím, byl hlavní problém, protože týmy byly už dané a její autobus byly homogenní skupina španěláků a rusáků, kteří (družba nedružba) si udělali družstva národnostně celistvá. Tak co teď? Doptat se nebylo koho, pročež si dívka vytáhla čtečku, plavky a užila si čtenářsko-plavecké odpoledne, aniž by si na balón sáhla. Duchapřítomně zbaštila večeři, po jistých peripetiích zvládla i naskočit i na autobus zpět – ale ten ji vysadil jinde, než měla představu (a než jí kdo z nás čekal). Následně po 11:00 zavolala matince a pan domácí vyrazil.
S drahou ženou jsme se shodli, že takhle to dál nepůjde. Byl to už druhý den, kdy ze zaplaceného programu nebylo nic, takže jsem dnešní den oželel ranní koupel a chvíli po 8:00 jsem už stál u dveří managera celého toho bordelu na kolečkách. V krátkosti jsme si vysvětlili, že takhle by to rozhodně dál nešlo. Že máme pochopení pro všechny ty těžkosti prázdninového provozu, ale že se nám nabízejí vcelku dvě možnosti. Buď to začne fungovat počínaje dnešním dnem a rád bych viděl nějakou kompenzaci za ty dva promarněné programy, nebo to celém zrušíme v celé částce a budeme se starat sami. Joseph (tak se ten dobrý muž jmenuje) si ještě vyžádal schůzku s dívkou a měl jsem z ní opravdu radost, jak ve 20 minutové diskusi ve vyučovaném jazyce dovedla situaci obhájit. To na mě udělalo dojem...
Jsem zvědav, jak dopadne její cesta na ostrov Comino, kde ji má čekat "special treat". S Josephem jsem to následně shrnul – udělejme z té situace WinWin, nebo jsem tu zpět. Mám to ze svého pokoje přesně 4 minuty cesty - a nemusím při tom utíkat.
Velká po učení vyrazila mezi domorodce mimo obydlené kraje na písečné pláže (což jí sice závidím, ale mě ze stínu nikdo nedostane), malá má mít program – tak jsem zvědav.
Protože teda já jsem mezi 5.30 – 8.00 z moře nevylezl...
A co byste řekli – večer mi zase ani jedna nebrala telefon...