7. července
Rozhodl jsem se, že když mám být přes den tak jako tak zapykán na hotelu, vrátím se do práce z Home Office. V mých právech plavce a rekreanta mě to neomezí (doma prostě 4 hodiny za den nenaplavu, humra ani pizzu nepotřebuju konzumovat každý večer), zbude čas na nějakou užitečnou a aktivní dovolenou.
Ráno jsem v moři naleznul zaseknutý vlasec i s celým osazením. Protože tu starého pána vídám lovit den co den na témže místě předávám úlovek do povolaných rukou. Je to místní zvídavý stařík a k poděkování za úlovek se přidává i zájem o to, co jsem tedy ulovil na kameru já. Bohužel, podvodní kamera nemá než stavové LCD – a tak se nemohu pochlubit. Rybář ostatně taky ne, na rozdíl od včerejšího rána, dneska si ryby vybírají volno.
Velká dáma je rozhořčena organizovaností výuky. Skutečně je k vzteku, když za ty peníze přehlušuje výklad neustálé tlachání národností mezi sebou – polští a ruští frekventanti jsou na to kadeti a protože principy humanity překračují v Evropě práh zdravého rozumu, učitel tu není od toho, aby si udělal pořádek. No, tak si třeba občerství ruštinu. Po výuce vyráží dospělí na svépomocnou objevnou cestu k LaVallettě, v tom vedru obdivuji všechny aktivity odehrávající se mimo prostory určené pro vodní spory – mě do té pece nikdo nedostane.
Malá dáma má vlastně pouhé 3 hodiny v jazykovce a vůči jazykové přípravě se vykazuje pasívní rezistencí. Kdykoli může, zdrhne. Nadháníme jí zpět a věříme, že tam najde někoho, s kým si sedne a začne tlachat. To ještě netušíme, jaká bojovka nás čeká večer, ale o tom zítra.
Další mentální poznámky z pobytu
- klaxon je zde základní pomůcka řidiče. Co neuřídím, to utroubím.
- znovu si uvědomuji, proč jsem ve své minulosti zanevřel na masovou turistiku
o jsou tu lidi, jsou tu lidi, jsou tu lidi, na jihu je hlasitost projevu průvodním jevem verbální komunikace
o ze všech těch modelů dámských letních šatů musí jít přítomným muslimům hlava kolem. Je toho dost i na mě, přestávám se divit, že člověk zvyklý na burky a nidžáby po večeru v tomhle harému nezhrdne starší oslicí...
o člověk, co se celý den strká s ostatními návštěvníky (na rozdíl de mne, který před devátou vyklidí prázdnou pláž a vrací se tam zas až po sedmé večerní, kdy poslední opozdilci dopíjejí svou poslední lahev) nejdřív na snídani, pak v chodbách a ulicích, pak na pláži, pak u oběda, pak v dopravních prostředcích, pak u večeře a při organizovaných akcích – tedy takový člověk není už z principu dobře naložen. Konflikty vznikají z malicherností a ti, co si pomáhají popíjením něčeho ostřejšího, nepomáhají těm kolem sebe – rozbité lahve na plážích nemohou těšit snad ani místní chirurgy...
o přes léto u moře "je tu hic, je tu hic, je tu hic" (ne, nemám omezenou slovní zásobu, Lenin a Warhol si v opakování motivu taky libovali, a jací to byli kosové...)
