Malta 150705
Malta
5. července
Akce Malta se zrodila nahodile a v podstatě nešťastnou shodou okolností. Jak jinak si vysvětlit, že někdo si za peníze EU pro školství zvolí kurs, imperativně tuto skutečnost předá kolegům včetně mé drahé bez možnosti nápravy, já pitomec si řeknu "no tak tam jsem ještě nebyl, co kdybych to zaplatil ještě sobě a dceři" a v lednu objednávám výjezd na červenec pro půlku rodiny, zatímco hoši simultánně vyráží za kriminálního vedra do lůna lesů na skautský tábor... Úplně by stačilo, kdyby si má drahá choť měla možnost kurs vybrat, zvolila by podstatně severnější a jazykově vhodnější končiny – a mohl jsem se krásně povaloval u blízkého písáku a ošetřovat činčily, zatímco teď to musí zmáknout "rodinná AuPair" sama.
Nicméně, jistiny jsou zaplaceny, let se zvedá do luftu a jsme na cestě. Německá Luft-hansa tentokrát na svazích Alp nepořádá žádné neplánované tvrdé přistání a tak šťastně dosedáme na zanedba(tel)ném kusu skály trčícím ze Středozemního moře, které se tedy jmenuje Malta, ale musí to byt renonc, protože jsou tu hlavně pískovcovo-vápencové skály, písek a písečný prach...
Díky nezbytné touze českých úřadů utratit narychlo 800 mil z evropských dotací v rámci výzvy 56 MŠMT se na cestě potkáváme s nezanedbatelným množstvím krajanů (jo, a Poláci musí mít podobný problém). Na ostrovech se účelně otiskla britská nadvláda – služby na poměry jižních států fungují, informace jsou k dispozici. Malťané jsou prima cháska, ačkoli onu leckde proklamovanou srdečnost si vychutnáte hlavně, když ve všem souhlasíte a (což je v turistických destinacích v pořádku) jste vždy hotov k placení. Popravdě, slunečník a lehátko za 20 EUR na den na některých soukromých hotelových plážích je přeci jen rána, nad kterou tedy zůstává rozum stát i místním starousedlíkům...
Obdiv mladé dámy k ještěrkám všeho druhu propuká na ostrově těmto tvorům zaslíbeným naplno a nekontrolovaně. Co se v kamenitých uličkách bleskově neschová, je polapeno, okomentováno, prozkoumáno a následně milostivě propuštěno v okolí dopadení. Když se pak k večeru dozvídáme, že vedle mnoha druhů ještěrek jsou tu údajně i poněkud větší druhy gekonů, nadšení dívky nezná mezí a hned si zakresluje údajná místa častého výskytu do mentální mapy.
Nečekané pozvání na večeři od rodiny, kde jsou ubytované mé drahé dámy, poněkud hojí prst rozříznutý na skalnaté pláži – což mi připomíná, abych ty neoprenové botky opravdu nosil. Rodina starších manželů Pierra a Marity, kteří provozují boarding house jakožto léty prověřenou jistotu druhého příjmu, je doupě srdečnosti, dobrého jídla, spousty veselých diskusí a vyzvídání od ostatních ubytovaných národností. Největším problémem se stává, jak šetrně vysvětlit pozorným hostitelům, že jsem zralý na kutě tak, abych neurazil. Stalo se a po dopadu do peřin upadám rychle do komatu...